Na cestách ...

Autem po Sardínii I. – Západní pobřeží

19. 9. 2019

Ahoj a vítejte u dalšího cestovatelského článku 🙂

Tentokrát vás s sebou vezmu na naše letní dobrodružství po italské Sardinii, kam jsme se s přítelem vydali poslední sprnový týden. Celý výlet jsme pojali jako takový menší roadtrip po ostrově, a tak jsme navštívili opravdu velkou spoustu míst, o kterých se dočtete NEJEN! v dnešním článku, ve kterém můžete načerpat inspiraci, co navštívit podél východního pobřeží ostrova. Tak se hezky usaďte a jdeme na to!


No ale na úvod: Jak se vlastně na Sardinii dostat?!

Možností je hned několik. Tou první je vlastní auto. Na Sardinii totiž jezdí trajekty, které sem připlouvají nejen z Itálie, ale také ze Španělska nebo Francie, a proto je to relativně pohodlný způsob dopravy. Pro nás to ale nebylo z ekonomických důvodů moc výhodné a hlavně mi cesta přišla dost zdlouhavá. My jsme proto na Sardinii letěli.

Na Sardinii jsou hned 3 mezinárodní letiště-Alghero, Olbia a Cagliari. Z Prahy bohužel nemáme přímý let ani na jedno z těchto letišť, proto musíte pro svou cestu jako výchozí bod zvolit nějaké jiné letiště. Přímé lety do Alghera nabízí třeba blízká Bratislava nebo berlínské letiště Tegel, odkud na Sardinii létá Ryanair. My jsme si vybrali let z Berlína, jelikož jsme z něj našli letenky vyloženě za hubičku.

Doprava po Sardinii

Pokud jste četli minulý článek o Korfu, tak víte, že doprava po tomto ostrově autobusem je všechno, jen ne pohodlná, no a o Sardinii to platí jakbysmet. Nebo… Záleží tedy na tom, co od pobytu na Sardinii čekáte. Pokud vám stačí vidět jen pár míst a většinu času chcete být u bazénu nebo u moře, tak je doprava autobusem dostačující. My jsme ale chtěli objevovat, a proto jsme si půjčili na celý týden auto.

Půjčit auto si sice můžete až na místě, my jsme ale upřednostnili zamluvení auta ještě před cestou, protože jsme nechtěli trávit zbytečný čas vyřizováním půjčovného. Autem se po Sardinii dostanete téměř všude. U pláží jsou běžná parkoviště, která jsou velmi často zdarma, ale narazíte i na několik zpoplatněných.  Sardinie je na rozdíl od Korfu dost velký ostrov (2. největší ve Středozemním moři), proto bych tentokrát nedoporučila půjčení skútrů, jsou totiž na Sardinii k vidění relativně málo.


Alghero

Alghero bylo naším cílem hlavně kvůli tamnímu letišti, na které jsme přilétli. Letiště je v tomto 44 tisicovém městě opravdu malinké. Možná bych i řekla, že je to asi nejmenší letiště, na které jsem kdy přilétla, o čemž svědčí i to, že jsme šli od letadla do letištní budovy pěšky. 

Po vyzvednutí auta v půjčovně jsme se vyrazili podívat do centra. Centrum města je příjemné a útulné. Narazíte na úzké, hezky vyzdobené uličky s nejednou pizzerií a gelaterií. 

Co se parkování týče, tak se dá bezplatně zaparkovat v přilehlých ulicích. Hned pár kroků od centra je také pobřeží a přístav. Můžete se tu projít po palmové promenádě, a dojít tak třeba k takovému opevnění a menší vyhlídce nebo k pláži, kterou zaručeně neminete, jelikož je dost dlouhá. Tato pláž, která byla kousek od centra, na nás ale velký dojem neudělala, a proto jsme pokračovali dál.

Capo Caccia

Capo Caccia neboli mys Caccia je rozhodně “must-see” na Sardinii. Jedná se o nádherný a mohutný skalnatý masiv z vápence, který ukrývá i krápníkové jeskyně. Tou nejznámější je Neptunova jeskyně, a právě i proto jsme se k ní rozhodli vydat.

Z Alghera se ke Capo Caccia dostanete asi za půl hodiny a pohodlně zaparkujete u silnice. To, že jste na místě poznáte podle spousty zaparkovaných aut. Když jsem je viděla, padaly na mě trochu mdloby, ale nakonec to vůbec nebylo tak zlé. 

Abyste se k Neptunově jeskyni dostali, tak musíte jet buď lodí nebo sejít dolů opravdu HODNĚ schodů. My šli pěšky a cesta nebyla tak strašná, jelikož nám ji zpestřovali opravdu dechberoucí výhledy na skály a nádherné sardinské moře. Rozhodně ale tento výšlap nedoporučuji nikomu s problémy s pohybovým ústrojím nebo kočárkům 😀 

I když náš cíl byla Neptunova jeskyně, nakonec jsme její prohlídku vynechali. Když jsme totiž dorazili na místo, zjistili jsme, že další prohlídka jde až za 40 min. a to se nám čekat nechtělo, ještě když jsme si “chytře” nekoupili předem jídlo ani pití (Poblíž Capo Caccia není žádný obchod, jen jedna malá restaurace). Prohlídky (min. v sezóně) chodí každou celou hodinu a stojí cca 13 Eur na dospělého. 

Pláž S’Archittu – Cuglieri

Náš den jsme pak konečně zakončili vytouženou koupačkou, ke které jsme si vybrali pláž S’Archittu. Tato pláž je taková menší zátoka obehnaná skálami, které jsou super pro skoky do vody. Ve vodě je i dost kamenů, proto bude zdejší moře asi fajn ke šnorchlování, což jsme ale nezkoušeli.

K odpočinku si můžete lehnout přímo na pláž, která byla během naší návštěvy dost plná, nebo rovnou na útes. Doporučuji si útesy i projít, jsou moc hezké a opět skrývají menší jeskyňky. A co parkování? Zdarma v ulicích městečka. 

San Giovanni di Sinis

Kdybych měla z našeho pobytu na Sardinii vypíchnout jedno místo, které jsem si zamilovala, bylo by to rozhodně San Giovanni di Sinis. Za mě to asi určitě bylo to nejmalebnější místo, které jsme navštívili a ještě teď mě mrzí, že jsme na něm nestrávili více času.

Krásné pláže, křišťálově čisté moře a úžasná příroda a výhledy… I když se vám může po příjezdu na parkoviště zdát, že pláže musí praskat ve švech, opak je pravdou. San Giovanni di Sinis je sice vytížený turistický spot, jenže jeho návštěvníci jsou většinou tak líní, že jdou hned na nejbližší pláž a ty další jsou poloprázdné. Moje doporučení tedy zní-projděte se! 🙂 My jsme šli až za sardinskou věž, kde byla opravdu nádherná plážička. 

Pokud by se vám nechtělo pouze ležet na pláži, můžete zajít do archeologického naleziště Tharros, kam je vstupné do 10 Eur. My jsme ale místo jeho návštěvy zašli do restaurace na spaghetti. U pláží je tentokrát občerstvovacích možností hned několik a samozřejmě nechybí ani obchůdky se suvenýry. Za parkování jsme tu zaplatili 1,5 Eur/hod.

Mari Ermi

Ze San Giovanni di Sinis jsme vyjeli vstříc další pláži Mari Ermi, která byla opravdu nádherná a s bílým pískem. Jenže se nám nepodařil najít dobrý vjezd na plážové parkoviště a my se tak ocitli v kempu s karavanama, kde se mi moc nechtělo stát, takže jsme pokračovali dále. Cesta k této pláži navíc vedla takovou neudržovanou prašnou cestou, takže pozor na auto a italské řidiče, se kterými je někdy opravdu “zábava”. 😀

Spiaggia di Is Arutas

Tak tahle pláž byla asi náš jediný větší přešlap ve výběru lokace. Byla totiž šíííleně přecpaná a to tak, že jsme skoro nemohli najít místo k sezení (natož k ležení). Po předchozím nezdaru u Mari Ermi jsme si ale řekli, že tam už vydržíme, jelikož jsme byli líní hledat další pláž.

No a v pozdním odpoledni začali lidé odcházet, takže jsme si i v klidu lehli a pofotili nějaké fotky. U pláže je také několik restaurací/bister, takže si můžete dát jak jídlo, tak třeba i jen kafíčko a zmrzku.

No a další den našeho putování jsme se vydali k východním pobřeží, ale na to se těště zase příště…


Ještě vám sem přikládám menší mapku, abyste se alespoň částečně orientovali. Jižní část ostrova jsme si z časových důvodů nechali až na další výlet.

Kdyby vás zajímalo, kde jsme byli ubytovaní, tak první 2 noci jsme strávili v Hotelu Mistral v Oristanu, který jsme si našli přes Booking. Jednalo se o skomnější městský hotel se super snídaněma. Hotelu jsme neměli co vytknout. 


No a to je pro dnešek konec… Doufám, že vám byl tento článek přínosný, a třeba jste se z něj dozvěděli něco zajímavého, pokud se na Sardinii chystáte. Navíc jsem opět vše dokumentovala na Stories na Instagramu, kdy jsem vše uložila do výběru, tak se mrknětě a nezapomeňte mě na IG sledovat 🙂 Kdybyste ale přeci jen měli ještě nějaké další otázky, neváhejte se na mě obrátit. Byl tu z vás už někdo na Sardinii a jak se vám na ostrově líbilo?

Já vám děkuji za přečtení a brzy zase u dalšího článku.

Ahoj,

Vaše Daniela

 

 

 

 

1 Komentář

  • Odpovedet Jana46 19. 9. 2019 at 21:46

    Dík za krásné povídání.

  • Napsat komentář