Dear diary ..

ROK 2020 – Jedna velká výzva…

15. 1. 2021

Ahoj, vítám vás u dalšího článku, který bude takovým menším ohlédnutím za mým rokem 2020. Abych se přiznala, původně jsem se nechtěla k minulému roku ani nijak vyjadřovat, protože to pro mě osobně byl jeden z nejhorších roků a říkala jsem si, proč se k němu vůbec nějak vracet?! Když jsem si ale alespoň pro sebe postupně rekapitulovala, co mi rok 2020 přinesl, došlo mi, že to vlastně nebyl tak hrozný rok, jak jsem si myslela. A i proto vám o něm píšu… Abych ho uzavřela už nějak nadobro a mohla se konečně posunout dál.


Ačkoliv se mi v tomto roce nedařilo podle představ, kdy jsem na tom snad nikdy dřív nebyla tak emočně blbě a moje nálady byly jak na horské dráze, rozhodla jsem se, že v tomto článku chci dát důraz především na to pozitivní, co se mi přihodilo, jelikož negativních věcí bylo v tomto roce přeci jen více než dost.

Než jsem po Vánocích brouzdala svými fotkami v mobilu, abych si ty nejlepší z nich již jako každoročně vytiskla a dala do alba, titulovala jsem rok 2020 jako: nejhorší rok v mém životě, rok potoků slz či jako rok plný zklamání a neúspěchů. Fotky, díky kterým se mi odkryly všechny prožité zážitky, mi ale ukázaly, že jsem vlastně dost na omylu. I když to byl rok, který zamával životy asi kadého z nás, ať už kvůli situaci kolem covidu nebo kdo ví jakým dalším změnám, nebyl ani tenhle můj rok ochuzen o krásné zážitky a situace, na které již teď vzpomínám s úsměvem… 🙂

Jak jsem již psala v některém z předchozích článků, v roce 2020 jsem procházela mnohými změnami, tou největší ale pravděpodobně byla změna v partnerském životě. Momentálně jsem ve vztahu, o kterém se mi dříve snad ani nesnilo. A nejen díky mému partnerovi, ale vlastně i celé rodině, byl můj minulý rok vlastně skvělý… Celá situace nejen kolem viru nás hodně stmelila a přijde mi, že jsme si všichni nějak více začali vážit toho, že se máme, a že spolu můžeme trávit čas, a to i tehdy když bylo/je všechno zavřené a my můžeme buď jen sedět doma nebo alespoň chodit na procházky. Byl to rok, kdy jsem zažila rozhodně nejvíce domácích posezení s drinkem u nějaké společenské hry 😀 nebo v přírodě na procházkách mou domovinou, kterou jsem jindy spíše opovrhovala a vždy radši prchala někam do světa.

Jo… objevování světa. To je rozhodně jedna z věcí, kterou teď neskutečně postrádám, jelikož jsem byla člověk, který lítal do zahraničí několikrát ročně. Covid mě nejdříve připoutal k domovu tak nějak nuceně, ale když se na to podívám zpětně, ukazálo mi to, že u nás je vlastně taky krásně, jen jinak… Sice si tu například nikdy nesmočím nohy v moři nebo v oceánu, ale za to tu budu mít vždy na blízku lidi, na kterých mi záleží, a se kterými ráda trávím čas. V zimě tu budu doufat ve sněhovou nadílku a zamrzlé rybníky, na jaře budu obdivovat všechny krásně rozkvetlý stromy a kytky, léto bude ve znamení grilovaček a koupání v přehradě a na podzim budu cvakat všechno, co má alespoň trochu podzimní barvy 😀 Covid mi ukázal, že být v ČR na delší dobu bez toho, abych někam stále alespoň na pár dní jezdila, jde… A ještě si to můžu skvěle užít.

I když jsem byla většinu měsíců pouze v ČR, ještě před vypuknutím pandemie jsme se alespoň trochu za hranice podívali: do Tater na Slovensko a v létě nám vyšla i dovolená v Řecku na Krétě. V Česku jsme pak objeli nejrůznější města a místa a hlavně v létě si užívali, že se svět alespoň trochu vrátil do normálu a my najednou mohli na sushi, do restaurace na večeři, vychutnat si kafe v kavárně či zmrzku na venkovní zahrádce. A jak jsme si tohle všechno o to více užívali.

Když to vezmu kolem a kolem, tak i když se mi pár věcí nepodařilo, vlastně to nebyl vůbec rok k zahození. Byl to rok, který mi do života neustále přinášel nové výzvy, se kterými jsem se musela potýkat. Rok, který mě vrátil k sobě samotné, k mé rodině a dal mi najevo, že v životě opravdu nepůjde vše hladce, jak jsem si do té doby naivně myslela, ale že abych si mohla vážit těch skvělých věcí a zážitků, se mi prostě sem tam něco VÍCE či méně nevyvede 😀 .

Do roku 2021 si již nekladu žádné velké cíle ani předsevzetí. Přeji si však, abych konečně našla motivaci, chuť tvořit a přestala se utápět v tom, co už stejně nedokážu změnit. Chci, abych už na sebe nebyla ve všem tak přehnaně tvrdá, protože jsem taky jenom člověk. Jo a jasně… Taky by bylo super zase více cestovat, něco shodit nebo se konečně naplno věnovat tomu, co mě naplňuje a baví 😀 .

Děkuji vám všem, kteří jste dočetli až sem, za podporu v roce loňském i předloňském a těším se, až spolu budeme psát nové kapitoly roku 2021, který snad bude k nám všem zase o trochu shovívavější.

Tak se mějte hezky a já se na vás budu těšit zase u dalšího článku.

Vaše Daniela

Žádné komentáře

Napsat komentář