Poprvé do Číny? Tohle bys měl/a vědět… Vol. I

Jedeš poprvé do Číny a vlastně vůbec nevíš, co očekávat?! Neboj! V článku se totiž dočteš o pár věcech, na které je dobré se připravit ještě před odjezdem – a to jak psychicky, tak i fyzicky 😀 . Čína je totiž oproti České republice opravdu úplně jiný odvar, a proto je lepší být připraven, než překvapen. 😀 V Číně se totiž někdy i nemožné stává skutečností…. Haha. Tak jdeme na to…

#1 Jedu do Číny- co vlastně potřebuji?!

* Vízum…

Než zmíním nějaké ty perličky a zajímavosti, na které určitě všichni netrpělivě čekáte, začneme z praktické stránky věci… Pokud se rozhodnete do Číny vyjet, musíte mít vízum. Víz do Číny existuje hned několik. Třeba to turistické není tak těžké získat. I když jo… Trochu nervů a času vás to přeci jen bude stát. Celý vízový proces je celkem složitý, a nemá proto asi cenu, abych vám ho tu složitě vysvětlovala. Všechny informace si navíc snadno přečtete na těchto stránkách.

Nejen vízum, ale i váš pas je v Číně extrémně důležitá věc, kterou byste měli mít neustále po ruce. Nebo minimálně když budete někam cestovat. A to třeba i jen vlakem nebo autobusem v rámci Číny, jelikož na většině nádražích kontrolují mimo platné jízdenky právě i váš pas s vízem.

* Očkování a zdraví…

A co očkování? Pro cestu do Číny neexistuje žádné povinné očkování. Doporučuje se však očkování proti žloutenkám typu A+B, břišnímu tyfu, atd. Já se před cestou do Číny nijak zvlášť očkovat nenechala, protože proti žloutence jsem byla očkována už dříve. Vím ale o dost lidech, ktěří se také nechali očkovat právě proti břišnímu tyfu. Ono asi záleží…

Nejprve je také dobré si uvědomit, do jaké části Číny člověk jede. V jižní části země je totiž navíc možné riziko výskytu malárie, apod. Čína je zemí jiných tradic a zvyklostí, a proto je na místě vaše zvýšená obezřetnost. Nejvíce nákaz totiž hrozí zejména kvůli kontaminaci vody nebo špatné kvalitě potravin.

Myslím si, že je dobré si v rámci prevence přibalit antibakteriální gel a vlhčené ubrousky. Doporučuji si s sebou vzít i základní léky – a to hlavně na střevní potíže, protože těm se v Číně spousta lidí (hlavně kvůli jídlu) nevyhne. 😀

#2 Čínská kuchyně

Jídlo v Číně je opravdu kapitola sama o sobě, která se nedá lehce shrnout do pár odstavců, a proto vám tu vypíchnu jen pár zajímavostí. Čínské jídlo se od toho českého liší hlavně v jeho přípravě a v použitých surovinách. Velmi odlišné je třeba i čínské stolování…

Velké rozdíly mimo jiné panují také mezi kuchařskými zvyklostmi jednotlivých regionů Číny, kdy má každá provincie a někdy i samotné město, své speciální pokrmy nebo způsob přípravy jídla-třeba provincie Sečuán je proslulá pálivým jídlem, atd., … Obecně lze říci, že nejčastěji je čínské jídlo smažené, a tudíž hodně olejnaté.

* Rozdíly mezi českou a čínskou kuchyní…

Kdybych měla shrnout v čem je čínské jídlo o tolik jiné než to české, tak já osobně vnímám největší rozdíly především v přípravě jídla. Ta totiž v Číně většinou zabere jen pár minut – myslím tím, že nikdo nestojí dlouhé hodiny u plotny, aby uvařil svíčkovou – všechno se prostě hodí do pánve (woku) a pak je to “šup, šup” hotové během několika minut. Nejčastějším pokrmem většiny Číňanů je určitě rýže nebo nudle s nějakou zeleninou a masem. A to ještě dost často ve vývaru. Na hranolky, brambory a české knedlíky zapomeňte! Nebo?

Hranolky a brambory si sem tam dopřát můžete – nejčastěji v nějaké západní restauraci nebo fast foodu.

Ale co ty knedlíky?! Na knedlíky v Číně ve skutečnosti narazíte často. Existuje totiž hned několik druhů čínských hnedlíků – mně nejvíce chutnaly “pao-c’ky”, neboli zeleninou nebo masem plněné knedlíky, které nápadně připomínají ty naše kynuté.

Pak jsem taky dost ujížděla na “ťiao-c’kách”, které jsou taky plněné, jen z jiného, takového tenšího, těsta. A skvělá je i jejich smažená varianta “kuo-tchie”.

Našemu houskovému knedlíku se pak nejvíce podobají asi knedlíky “man-tchou”, které si můžete dát i jako přílohu. No… Ale ty bramborové si budete muset uvařit jedině sami.

A co maso?! Čína je v našich očích dost často vnímána jako země, kde se jí všechno a je pravda, že míra rozmanitosti čínské kuchyně je opravdu velká. V Číně proto můžete ochutnat spoustu druhů mas. Je dobré vědět, že v Číně je zvykem použít ze zvířete nejlépe úplně všechno. Proto vám ne jednou na stole přistane kachna i s hlavou, anebo ve smažených nudlích s kuřecím masem (které si přeci běžně dáváte i v ČR, a tak si myslíte, že vás nemůžou překvapit) bude kuřecí maso nakrájené na malé kostičky rovnou i s kostma.

Kosti…. V těch si Číňani přímo libují. Zrovna takové kuřecí maso není běžné jíst bez kostí. Na kuřecí prsa, pokud tedy nejdete do zahraniční restaurace, proto rovnou zapomeňte. Dost často v jídelníčkách restaurací taky natrefíte třeba na krev. Hlavně tu kachní.

Už i během samotného stolování odhalíte další spoustu rozdílů. Pokud jdete v Číně do restaurace, dost často si nejspíš všimnete kulatých stolů s otáčivým kolem uprostřed, ke kterému běžně zasedá větší skupina lidí.

Tato skupinka si pak objedná velké množství jídla, které spolu následně sdílí. Vypadá to vlastně jako fajn rituál, u kterého si popovídáte, hodně toho ochutnáte a strávíte fajn čas-jenže! 😀 Ne vždycky je to příjemné…

Může se totiž stát hned několik scénářů. Mně se nejčastěji stávalo, že z objednaného jídla jsem většinu nejedla, a když mi z objednaných pokrmů alespoň něco chutnalo, tak toho bylo na stole pomálu a zrovna to chutnalo každému, takže jsem se o tento pokrm musela skoro “poprat”, aby na mě vůbec něco zbylo, a abych se alespoň trochu najedla 😀 😀 (Problémky vybíravců 😀 ) K tomuto stylu stolování se ještě pojí to, že musíte velmi dobře ovládat čínské hůlky… No a večer vám vlastně může zkazit ještě jedna věc – odhazování kostí a odpadků na stůl nebo zem a chrchlání, krkání a mlaskaní Číňanů. Holt jiný kraj, jiný mrav…

* Čínské hůlky…

Asi už nikoho z vás nepřekvapí, že se v Číně k jídlu používají čínské hůlky. Co vás ale překvapit trochu může, je fakt, že příbor opravdu skoro nikde nenajdete – pokud tedy nejedete jen do turistických oblastí (kde jsou na nešikovné turisty zvyklí a nějaký ten příbor mají). Hůlkami se prostě jí pořád a všechno. Možná si říkáte – jak se tím jí rýže? Vlastně celkem rychle zjistíte, že snadno! Mně se třeba rýže jedla lépe než nudle. Mimo hůlek samozřejmě můžete ještě dostat lžíci. Jenže ta má specifický “čínský tvar”, a nejí se s ní proto zrovna příjemně.

Pokud tedy s hůlkama zrovna nekámošíte, přibalte si pro jistotu vlastní příbor, anebo použijte moji metodu, kterou jsem úspěšně aplikovala i na rodiče: Příbor si s sebou vůbec neberte a do restaurace jděte, když máte opravdu hlad. Věřte mi, že jinou možnost, než se ty hůlky naučit ovládat, mít nebudete. A ono si to časem sedne… Chvíli se vám možná budou Číňani pochechtávat. Ale pak na to jednou přijdete a jde to samo…

#3 Ach, ta čínština…

* Domluvím se anglicky?!…

Není žádným překvapením, že se v Číně mluví čínsky. Je dobré si ale uvědomit, že kromě čínštiny většina Číňanů žádný další jazyk neovládá. Anglicky se moc nedomluvíte a pokud někdo anglicky umí, tak ovládá většinou jen pár frází, kterými se vám navíc bude chtít náležitě pochlubit, a tak je bude opakovat klidně několikrát, abyste totiž dokázali ocenit jeho úžasný talent. To, že mu přes jeho silný přízvuk možná ani nebudete rozumět, je věc jiná. 😀

Pokud jsem někdy byla ráda, že aspoň trochu ovládám tamní jazyk (i když s těmi všemi dialekty nemá ani člověk, který alespoň trochu ovládá standartní čínštinu, úplně vyhráno) tak to bylo právě v Číně. Čínština, alespoň její základy nebo dobrý internetový slovník, vám může opravdu ulehčit život. Protože pokud nejedete jen do Šanghaje nebo Pekingu, tak tam angličtina opravdu nejede. A ještě ty znaky… 🙁

* Čínské znaky…

Řekla bych, že teď je to se znaky už trochu snazší, protože v třeba metru, v dopravních prostředcích a v centech měst je už vše uváděno i v jejich přepise (v pchin-jinu), takže vše pak dokážete lehce najít na mobilu. Znaky ale mohou být problém třeba v restauracích, kde je nejčastěji vše jen ve znacích.

Jak se tedy se znaky vypořádat? Doporučím vám třeba aplikaci Pleco, kterou využívám téměř denně. Jedná se o anglicko-čínský slovník, do kterého můžete znak lehce přepsat a pokud máte jeho placenou verzi, tak i celý text “naskenovat”. Skvělej je i Google Translator, který to má už tak vychytané, že si text můžete nejen naskenovat a následně přeložit, ale teď už se text překládá přímo ve fotce. Takže je to vlastně jednoduchý, nebo ne?!

#4 Cenzura, internety a VPN

Použití těhlech internetových vychytávek, všemožných aplikací a právě i Google Translatoru vám bude ztěžovat cenzura internetu. Ano… V Číně existuje cenzura internetu. Blokovaná je většina zahraničních webů, sociálních sítí (Instagram, Facebook,…), ale třeba i YouTube, anebo i samotný Google. Asi už panikaříte, jak tedy budete v Číně bez těch sítí existovat?! Vlastně lehce…

* VPN…

Musíte si jen stáhnout kvalitní VPN, která dokáže cenzuru obejít (hlavně se mě neptejte jak). S VPN mám hned několik zkušeností-žere baterku a je dobré si za její služby připlatit. VPNek najdete několik. Jak neplacených, tak i těch placených. Sama s neplacenými moc zkušeností nemám, ale všichni moji kamarádi v Číně hodně rychle z neplacených VPNek přesedlali na ty placené (ty neplacené totiž moc nefungují, anebo jsou pomalé). Já mám fajn zkušenost třeba s Express VPN, která mi až na 3denní výpadek fungovala dokonale. Není to ale nelegální?!

Vlastně je… Dá se ale říct, že je to tolerováno, ale je to samozřejmě celé složitější… Sama vláda třeba dokáže chod VPNek lehce ovlivnit, proto, pokud se zrovna v Číně odehrává nějaká důležitá událost, funkci VPNek prostě omezí. Je tedy dobré mít třeba jednu placenou a nějaké neplacené VPNky jako záchranu právě kvůli možným výpadkům.

Tvrdí se také, že je navíc důležité VPN stáhnout ještě mimo Čínu, protože pokud se tak nestane, pak může být fungování VPN negativně ovlivněno nebo VPN nepůjde spustit vůbec, ale kdo ví? Já s tím vlastní zkušenost nemám.

#5 Čínské sociální sítě

V souvislosti s cenzurou si možná říkáte, jací jsou Číňani chudáčci, když nemají YouTube, Facebook a hlavně ten Instagram, že jo… Jenže… Oni mají pro všechny tyhle stránky vlastní alternativu. Nejvyužívanější “sítí” je určitě WeChat, což je něco jako náš Facebook. Kdo nemá WeChat jakoby neexistoval. WeChat mají dost často třeba i důchodci. Pokud se proto chcete socializovat, bez WeChatu se prostě neobejdete! 😀 ( Já bych si bez něj třeba ani nevyprala, haha 😀 )

WeChat nabízí spoustu funkcí – mimo vkládání fotek/ posílání zpráv je populární posílání hlasových zpráv, videohovory, ale taky třeba placení, objednávání jízdenek,… Na WeChatu je možné snad všechno 😀

Bez VPN vám navíc nepůjdou ani Google mapy, proto je dobré si stáhnout jejich čínskou alternativu Baidu Maps. Google mapy totiž v Číně ani nefungují moc dobře a nejsou přesné. Navíc možná oceníte, že přes Baidu maps si lze lehce zavolat taxi.

Tak to je pro dnešek vše. Doufám, že se vám článek líbil, a že až se jednou do Číny vydáte, tak vám bude takovým menším pomocníčkem. Pokud vám něco o Číně leží na srdci, napište mi a já se vám pokusím odpovědět.

PS: Omlouvám se, za (ne)kvalitu fotek. Většina je focena jen na mobil. Jiné a lepší k tématu nemám. Věřím ale, že k ilustraci postačí 🙂 .

Uf… Do dnešního článku jsem měla ještě tolik bodů, jenže jsem se tak rozepsala, že to budu muset napsat na pokračování. Proto se už brzy těšte na druhý díl, který už pravděpodobně nebude tolik praktický, protože v něm bude hned několik kuriozit, které by vás třeba ani nenapadly.

Dnes už ale 再见 (caj-ťien) u dalšího článku!

Vaše Daniela