KDO ŽE TO VLASTNĚ JSEM?

Jmenuji se Dani(Ela)…

Samu sebe bych popsala jako (ne)obyčejnou dvacetidvouletou holku

s trochu jiným pohledem na svět.

Co mám ráda?

Jídlo. Hodně jídla.

Zamýšlení se nad věcmi.

Fotografování.

Tanec.

Knihy.

Cestování.

ŽIVOT.

Důvod proč jsem si založila blog?

Už od celkem útlého věku jsem milovala si něco psát, zapisovat, přemýšlet, vymýšlet si historky, často třeba i smyšlené a postupem času jsem naprosto propadla knihám a psaní. Jednou jsem si řekla, že napíšu knihu. A napíšu. Jen asi ještě není ten správný čas, protože si myslím, že až ten správný okamžik pro napsání knihy nastane, tak to zaručeně poznám.

Tak si zatím píšu jen pro sebe. Jediný ,,čtenář” mých příhod a názorů je zatím samotný sešit, do kterého si čas od času napísu něco, co mě zrovna tíží. A to je právě to. Čas od času. Abych se ,,donutila” psát častěji, řekla jsem si, že si založím blog. A tak tu teď sedím a píšu. Jednoduše píšu, protože chci, a protože mě to baví. A to je přesně důkaz toho, že je správný čas na to psát blog.

Dalším z důvodů, proč tento blog existuje, je ten, že já sama jsem vášnivou čtenářkou blogů a chci také něco pomyslně přihodit do blogovací sféry. Jestli jsem dost zajímavá? Nevím, ale pokud to nevyzkouším, tak to nikdy nezjistím. Ale nebudu lhát, alespoň trošku doufám, že se na mě něco zajímavého přeci jen najde, budete rádi číst mé příspěvky a třeba i přihodíte svou konstruktivní kritiku. Je to totiž můj úplně první pokus psát blog.

V neposlední řadě je důvod pro mé psaní takový, že cítím, že se potřebuji vypsat. Prostě taková TERAPIE PSANÍM. Nepatřím mezi lidi, kteří své pocity ventilují snadno. Často v sobě problémy zadržuju a to není zrovna nejlepší způsob. Proto doufám, že i mě se uleví a budu šťastnější a kdo ví, třeba se v některém mém příspěvku někdo najde a budu tak moci pomoct i někomu dalšímu.

Už se nemůžu dočkat, až vám řeknu kousek svého života. A vy?

Daniela