Co na srdci ...

Jaký byl můj rok 2018? Sny, cíle a plány v novém roce…

3. 1. 2019

Jak jste už asi z jiných blogů a instagramů zvyklí, s každým koncem roku přichází nějaké jeho zhodnocení a vytyčení si plánů do dalšího roku. Jinak tomu nebude ani u mě, i když vím, jak to spoustu z vás otravuje a málokoho to zajímá. Jenže! Já prostě patřím k těm, kteří se rádi za svým rokem ohlédnou a následně si stanoví nějaké další cíle. Mě to totiž hrozně motivuje a ano, sice vím, že předsevzetí se většinou nikdy nevyplní, a nemá proto cenu si žádné dávat. Ale já si prostě ráda zadávám cíle a přemýšlím nad svými sny, tak proč to tedy neudělat hned na začátku nového roku???

Rok 2018… To byla jízda. Vlastně už hned na začátku roku jsem si myslela, že tomu tak bude. Čekala mě totiž Čína. Můj nynější studijní pobyt v Číně ovlivnil vlastně celý můj rok… Rok 2018 byl plný radostí, výzev, nových zkušeností, ale vlastně také plný trápení, slz a ztrát… Ztrát nejen duševních, ale přišli jsme třeba i o jednoho chlupatého a velmi důležitého člena naší rodiny… Nemůžu říct, že by tento rok patřil k mým nejlepším rokům v životě, naopak mi totiž spíš házel klacky pod nohy, což ale vlastně byla i trochu výhoda. Rok 2018 mi totiž dal lekci… Pořádnou.

Mohu s přehledem říct, že to byl nejzlomovější rok v mém dosavadním životě… Všechno to začalo již v únoru, kdy jsem si po několika měsících váhání založila blog. V blogování jsem sice za ten necelý rok ušla celkem dlouhou cestu, ale je mi i tak jasné, že tu delší mám ještě před sebou. Teď už vím, že založit si blog bylo správné rozhodnutí, protože mě celý ten proces nejen okolo blogu, ale i instagramu neskutečně baví, naplňuje a dává nový impuls do života. Ale na začátku jsem o jeho založení hodně váhala. Přeci jen jsem o sobě dost pochybovala a vlastně ještě stále pochybuji…

Celý první půlrok se pak nesl ve znamení zařizování věcí okolo Číny, školy a brigády. Měla jsem tedy vždy co dělat a rozhodně jsem se nenudila. Do toho jsem podnikla pár skvělých výletů a dovolených. Jezdili jsme lyžovat, válet si “šunky” k moři, ale taky objevovat… Nejvíce se mi líbilo, že jsme konečně z pouhého navštěvování měst přesedlali i na prozkoumávání přírodních krás. Největší dojem na mě udělala Sněžka a pak České Švýcarsko.

Na druhou stranu bylo ale něco, s čím jsem celý rok tak nějak bojovala. A to sama se sebou. Neustále jsem přehodnocovala svůj život, pochybovala nad sebou a tak nějak se sama v sobě ztrácela. Pořád jsem také měnila své priority. Mnohokrát jsem si připadala bezvýznamná a tak nějak mimo. Bez ustání jsem také brala až moc ohledy na druhé, kdy jsem se neustále chtěla někomu zavděčit a několikrát jsem něco (ne)udělala právě z důvodu: ,,A co si o mně řeknou ostatní?” Mockrát jsem si také říkávala, jak něco nedokážu a jak nejsem dost dobrá. Jenže to se pak změnilo…

Odletěla jsem do Číny a zjistila jsem, že toho vlastně dokážu mnohem víc, než si myslím, a že když budu chtít něčeho opravdu dosáhnout, tak to zvládnu, jen se musím hodně snažit. Čína mě naučila, jak se spoléhat hlavně sama na sebe a ne na pomoc druhých. Jak žít sama, bez blízkých, ale vlastně i jak dokázat vyjít sama se sebou.

Celý tenhle rok byl tak strašně náročný… Ale naučil mě toho tolik. Vím, že jsem teď naprosto jiný člověk, než jakým jsem byla 1. ledna 2018… Na jednu stranu doufám, že bude rok 2019 v mnoha ohledech lepší a já budu tak nějak víc žít… S tím se pojí i moje cíle pro tento nový rok. Ačkoliv jsem si nedávala nějaké konkrétní předsevzetí, napsala jsem si pár bodů, které bych si chtěla splnit, protože si myslím, že sepsání cílů nám může dost pomoci v jejich následném splnění. Stejně jsem to sice udělala i loni, jenže jsem tento papír zapomněla doma v ČR, takže zatím nemůžu udělat žádné zhodnocení, jak moc úspěšná jsem byla, co se týče plnění si těchto snů… Možná se o tom pak s vámi podělím na Stories…

Moje největší přání pro tento rok je najít rovnováhu sama v sobě a vstoupit do toho další roku s mnohem lepším pocitem ze sebe samotné. Poslední měsíce mám totiž nějakou duševní krizi osobnosti a necítím se dobře… Vlastně ani nevím, proč se mi to děje. První měsíce v Číně jsem se totiž cítila lépe než kdykoliv předtím… Jenže to už je prostě pryč. Doufám, že ne na dlouho. Bohužel teď nejsem sama se sebou spokojená, a to jak psychicky tak fyzicky. Jestli se tedy vyplní pořekadlo, že jak na Nový rok, tak po celý rok, tak se mám asi na co těšit 😀 … Moje největší přání v tomto roce je: být šťastnější… A taky přestat řešit názory ostatních. To totiž neskutečně brzdí můj osobní rozvoj…

Samozřejmě mám mnohem více snů: Chci dál cestovat, vzdělávat se, zlepšit se ve focení a v blogu. Navíc, jak možná mnozí z vás víte, z Číny se už hodně brzy vracím domů, budu tedy muset přijít na to, co se svým životem udělám dál… A k tomu se možná pojí otázka: “Co tedy můžete po mém návratu do České Republiky očekávat na blogu?” Ještě určitě několik článků o Číně, dále cestovací články z jiných států, opět se i chci vrátit k nějakým úvahám a myslím, že zpátky v Česku mě pak bude čekat opět zajímavé období… Každopádně na obsah o Číně tu ještě nějakou tu chvíli narazíte. S touto tématikou mám totiž naplánovaných hned několik článků . Teď už ale vím, že hlavně kvůli škole a pak také kvůli mému odjezdu nebudu mít tento měsíc moc času na tvoření. Tak proto prosím omluvte, pokud teď nebudu vydávat články nějak pravidelně… Budu se ale snažit. Slibuji! 🙂 Navíc mám už 2 články rozepsané, takže snad alespoň na ty se můžete těšit hodně brzy…

Co vy a předsevzetí? A jak jste vykročili do nového roku?

Na závěr bych vám ještě chtěla popřát do nového roku jen to nejlepší a snad bude rok 2019 pro nás všechny úspěšný…

Mám vás ráda,

Vaše (Dani)Ela

1 Komentář

  • Odpovedet Anonym 5. 1. 2019 at 9:50

    Danielko,zimní období bývá trošku stresujici,je málo sluníčka,den je krátký a hormon štèstí se nevyplavuje tak,jak bychom potřebovali.Za chvíli se vrátíš,dny se budou natahovat,i to slunko vysvitne,budeš mezi lidmi,kteří tě mají rádi a pohled na svět dostane nový rozmér.Přejeme ti skvělý rok 2019.

  • Napsat komentář