Už je to dlouho, co jsem na blog přispívala pravidelně. Pomalu jsem zapomněla, jaké to je… Psát blog. Chtít psát. Mít o čem psát. Jak psát. Ale jsem zpátky. A chybělo mi to.
Dala jsem si pauzu, která zprvu měla trvat jen pár týdnů. Potřebovala jsem načerpat sílu a zjistit, jestli mi blog něco dává a jestli tomu chci věnovat svou energii a hlavně ten čas, kterého mám čím dál tím méně. Jenže z pár týdnů se stalo 9 měsíců. Uf. Je to dlouhá doba a stalo se toho tolik… Tolik o čem bych vám chtěla napsat, ale vlastně to už asi zpětně nedokážu pořádně vystihnout. Tak teď už jen ve zkratce (možná i spíše pro sebe) o tom, co se mi za poslední měsíce v životě dělo a jak to plánuji dál 🙂
Celé to vlastně začalo již v listopadu. Rozpadl se mi vztah a já řešila, co dál. Musela jsem se přestěhovat, nějak si utřídit myšlenky a “dostat se z toho”. Nejvíc mi se vším v té době pomáhala rodina a hlavně ségra, se kterou jsme se před Vánoci sbalily a odjely na pár dní do Kodaně. Nejen tyhle dny mi neskutečně pomohly se znovu dostat do psychické pohody. O vánočních svátcích mi navíc do života vstoupila láska. Taková ta nečekaná, kterou nehledáte, ale prostě se stane a vám je najednou tak krásně a všechno je zalité sluncem. No kdo by měl náladu na psaní blogu?! 😀 Asi i kvůli tomu proběhlo hledání si nového bydlení a loučení se s tím starým relativně v poklidu a bez větších emocí.
Jenže pak to se mnou zase všechno šlo nějak do kopru. Přišel březen a asi všichni víme, co s sebou přezen přinesl. Covid. Najednou jsme byli všichni zavření doma. Nejvíc mě ale děsila (a teď znovu děsí) ta neskutečná nejistota, kdy vůbec nevíte, co přijde a jak dlouho to bude trvat. S omezením svobody, nemožností cestovat a odepírání všeho, co tak miluji, jsem se upřímně prala dlouho a nemohla jsem si na to zvyknout. Jen velmi zřídka jsem se donutila “něco dělat” a být produktivní. Nic mě nebavilo a všechno mi přišlo zbytečné. Mojí nejčastější aktivitou tak byly seriály, procházky či různé poflakování. Jediné, co se mi v tomto období líbilo, bylo, že jsem konečně začala pravidelně cvičit a věnovat se józe, což mě pak z toho mého nic nedělání vytrhlo.
Celkově jsem prostě měla blbé období, kdy jsem nevěděla co se sebou, a kdy se mi prostě nedařilo. Díky všem těm mým neúspěchům, které se mi do té doby vždy spíše vyhýbaly obloukem, jsem si najednou připadala, že za nic nestojím. Ale jsou to právě ty neúspěchy, které nás dělají silnější. A i když mi trvalo dlouho, abych si to uvědomila (a ještě ani teď to není 100%), tak teď už to vím. Nehroutím se. Jsem odhodlaná znovu začít fungovat a najít si něco, do čeho se zase položím, budu produktivní a budu se učit novým věcem. Nejvíc paradoxní na celé situaci bylo, že i když jsem na jednu stranu prožívala nejlepší období svého života, kdy jsem byla zamilovaná až po uši, jsem se cítila tak ztracená a nespokojená sama se sebou.
Abych ale nebyla jenom negativní, i přes to všechno jsem si užila fajn léto, kdy jsem byli například na dovolené na Lipně nebo v Řecku, kterou jsme pojali vyloženě relaxačně. Když to shrnu, měla jsem vlastně krásné léto strávené se svými nejbližšími, na které budu velmi ráda vzpomínat.
A teď už prostě nějak dozrál čas, abych se vrátila ke své pravidelné aktivitě jak tady na blogu, tak na svém Instagramu, kde jsem tedy byla relativně aktivní i v průběhu roku. Momentálně bych chtěla především prohlubovat svůj um ve focení, které mě neskutečně baví a je v něm stále ještě obrovský prostor pro zlepšení. Blog se mi proto, doufejme, stane i takovým menším portfoliem.
A na co dalšího se ještě můžete těšit na blogu? Dále budu psát články ze svého života, řešit témata, která mě trápí, nebo pro mě něco znamenají. Také vám chci přinášet tipy nejen na výlety po Česku a pak snad i do zahraničí, ale i na podniky, kavárny a restaurace, které ráda navštěvuji a také stále objevuji nové a nové. Protože kafe a dezertíky jsou prostě láska 😀 Momentálně mi tyto moje plány opět brzdí vlna koronavirových opatřeních, ale co už… Není čas ztrácet čas. A samozřejmě… Kdyby i vás napadlo něco, o čem byste chtěli, abych napsala, dejte mi vědět.
Je skvělé být zpátky. Tak brzy na počtenou u dalšího článku.
Vaše Daniela
Žádné komentáře