Dear diary ..

TO HLAVNÍ Z MĚSÍCE ZÁŘÍ-pražská povalečka, výlet na sever, blogování a jiné srandy…

9. 10. 2019

Zdravím vás u dalšího článku.

Dnešní článek je takový “pilotní” díl mojí nové série, ve které plánuji dělat pravidelná shrunutí uplynulých měsíců. Dnes se proto dočtete, jak jsem se měla v měsíci září-co jsem podnikala, na čem jsem pracovala, jaké nové podniky jsem objevila, atd. Bude to prostě takový “miš-maš” témat, o kterých by mi bylo líto se s vámi nepodělit, ale zároveň by nevydaly na celý samostatný článek. Doufám, že vás tahle nová série bude bavit, a že se k ní budete každý měsíc rádi vracet (a já doufám, že mě alespoň trošku donutí k nějaké pravidelnosti 😀 ) …


Září u mě bylo ve znamení klidu a jelikož tento článek píši na začátku října, můžu trošku prozradit, že to bylo takové ticho před bouří 😀 Na začátku měsíce jsem se v duchu smála všem školákům, kteří musí znovu do školy, jelikož já jsem před sebou měla ještě celý měsíc volna. Haha! Ale zase nebudu lhát… Postupně jsem se už do školy těšila. Mít 4 měsíce volna už na mě bylo celkem dlouhé a nějak jsem už cítila, že je třeba dát mému životu opět nějaký řád a začít znovu zapojovat mozek 😀

Konečně zase v Praze…

Po letních prázdninách, kdy jsem více než v Praze byla většinu času rozlítaná všude možně, jsem to měla v září přesně naopak. Prahu jsem si prostě užívala… Dávala jsem si “Čínu” v mém oblíbeném Wokinu, “Mexiko” pak zase v Barabizně, zmrzlinu v Creme de la Creme a na kafe jsem ráda zašla do Kafe Francin, Narcoffee roasters nebo Spižírny, a když bylo hezky, tak na moje “happy place” do Cocovanu na Střeleckém ostrově.

Zrovna právě Cocovan pro mě znamenal léto 2019. Byla jsem tam několikrát a vždycky jsem odešla spokojená. Pokud budete příští léto toužit po klidném koutu v centru Prahy a máte navíc rádi boho styl, Cocovan pro vás bude skvělá volba! No, alespoň já ho rozhodně doporučuji.

V září jsem také několikrát prošla Prahu jako “turistka”. Moje nejoblíbenější trasa je od Rudolfina kolem Vltavy. Prahu jsem si ale také užívala trochu netradičně – z parníku, kdy jsme se ve společnosti hudby, dobrého jídla a pití plavili asi 5 hodin po Vltavě. Někdy je super vidět Prahu zase z jiného pohledu.

To se nám hned pár dní poté potvrdilo i z Terasy U Prince na Staroměstském náměstí.

Na terase se nachází restaurace, kam jsem dostala poukaz jako dárek k narozeninám. V restauraci si můžete vychutnat fajn oběd nebo večeři (samozřejmě ale s vysokou přirážkou) s naprosto úžasným! výhledem na staré město. No a pokud se chcete taky pokochat touto úchvatnou scenérií Prahy, ale nechce se vám až tolik utrácet, tak si tam můžete zajít třeba jen drink 🙂 .

Rodinný čas…

Mé časté procházky pražským centrem jdou ruku v ruce s tím, že jsem trávila hodně času se svou rodinou. V Praze jsem totiž měla hned několik rodinných návštěv. Obhlídnout náš pražský byt přijely třeba moje babičky. Ale rodiče s návštěvami také nezůstávali zrovna pozadu. 😀 Se ségrou jsme si, ještě před začátkem jejího studia na VŠ v ČB, udělaly i několik holčičích odpolední a párkrát spolu taky trochu “zapařily”. 😀

Podzim is coming…

Příchod září značil jediné-konec léta. Na jednu stranu mi bude léto, tedy hlavně ta volnost s ním spojená, chybět, ale! Já se na ten podzim vlastně fakt těším… Nebo alespoň na tu jeho hezkou a “romantickou” část. Pití čaje, koukání na filmy a seriály bez výčitek, procházky, zbarvené listí a dýňová polévka! Dýňovkou jsem tu svou podzimní sezónu vlastně zahájila. Hned jak se trochu ochladilo, jsem hledala recept na tu nejlepší na světě, což mi ale trochu překazilo to množství chilli, které jsem do ní nasypala. Tak příště…

Začátek podzimního období si vlastně hrozně úžívám, protože jsem ho loni kvůli pobytu v Číně zmeškala. Plná nadšení jsem proto v průběhu září nakupovala všemožné svetry, ponožky, kabáty a svíčky. Mimo téhle mojí obsese jsme se také několikrát vydali houbařit. 

K houbaření mám takový dvojí vztah. Na jednu stranu na houby rády zajdu, protože jsem velký milovník hub na všechny způsoby, no a těm čerstvým se prostě nic nevyrovná. Na druhou stranu ale chození do lesa dvakrát nemiluju. Z dětství si s sebou totiž nesu, že je to nuda, ale hlavně se taky děsím každého šustnutí listu, protože co když je to náhodou nějaký úchyl?! Nebo co hůř-divočák! 😀 

Moje blogerská cesta…

Září pro mě bylo v oblasti blogování velmi zlomové. Tolikrát jsem si říkala, že je čas blog pověsit na hřebík, protože na něj nemám čas a ani nevím, jestli to má nějaký smysl… Chvíli už to vypadalo, že si od blogování dám minimálně delší pauzu. Jenže pak mi život zase naznačil, že to smysl má, a že teď rozhodně není doba na to skončit. Začaly mi totiž od vás chodit úžasné zprávy, já díky IG potkala hodně nových lidí a navíc jsem navštívila i pár inspirativních akcí, které mi tak nějak znovu nalily krev do žil.  Tak jsem pořád tady… Se spoustou nových nápadů, znovunalezenou energií, motivací a konečně lepší náladou. Vím, že jsem poslední dobou nebyla tolik aktivní, ale to je prostě život… Teď už ale plánuji psát pravidelně 1-2 příspěvky týdně a to nejčastěji ve středu a pak o víkendu. Tak stay tuned…

Jak jsem již nakousla, v září jsem se také zúčastnila několika fajn událostí. Ta, která mě nakopla asi nejvíc, byl Cestovatelský festival Kolem světa, který se konal na konci září na letišti. Slyšet tolik zajímavých příběhů inspirativních cestovatelů mi potvrdilo, že cestování je momentálně to, čemu se chci začít pořádně věnovat a všechno pak pro vás zaznamenávat na mých sociálních sítích .(Jen možná asi až poté, co snad v červnu odstátnicuju 😀 ).

S tím se pojí i to, že jsem opět upgradovala svou techniku – koupila jsem si nový foťák.

O koupi Olympusu OMD EM5 Mark II jsem uvažovala už dlouho, ale vždycky jsem to nějak oddalovala. Pak ale opět zasáhl osud, a já se teď proto sžívám s tímhle mým novým “fešákem”. Doufám, že svůj fotící um zase posunu někam dále, protože i když jsem ve focení naprostý amatér, tak jsem se v něm našla a teď mě nesmírně naplňuje. 

Cesta z města…

Na závěr mých “vysokoškolských prázdin” jsme si s přítelem na poslední zářijový víkend naplánovali cestu na sever – konkrétně jsme byli prozkoumávat zejména CHKO Broumovsko a Adršpašské skály.

Celý výlet se až na drobné problémy povedl a my mimo jiné navštívili i Náchod a Hospitál Kuks, kde jsme to měli i se skvělou prohlídkou.

Byl to povedený závěr mého čtyřměsíčního volna, na které už teď vzpomínám. ,,Ale do té školy si se těšila, pamatuješ?!” No jo… Ale o tom zase příště. 


Jaké bylo vaše září? A jak se ladíte na podzimní atmosféru? Napište mi. 

Já se na vás budu těšit u dalšího článku. 

Tak ahoj!

Vaše Daniela

1 Komentář

  • Odpovedet Aleš Otava 9. 10. 2019 at 21:37

    Máš za sebou moc fajn měsíc! 🙂Líbí se mi u Tebe, že opravdu žiješ život naplno. Minimálně mám z Tebe takový pocit. 👍🙂Já jsem moc rád, že jste přijeli na Kuks a mohl jsem vás provést. Byli jste milí, skvělí a zvídaví návštěvníci! 🙂

  • Napsat komentář