Co na srdci ...

Už to nejsem já a je to v pořádku…

17. 4. 2020

Ahoj!
Po hooodně dlouhé době vás vítám u dalšího článku. Myslela jsem si, že tuhle větu snad už nikdy nenapíšu a vidíte… Dlouhou dobu tady nevyšel žádný nový příspěvek, proč? Jednou jsi nahoře, jednou jsi dole. Tak jsem to měla já za poslední měsíce téměř neustále. V životě se mi toho od listopadu minulého roku dělo tolik, že jsem se poslední měsíce jen neustále plácala v tom, co chci, nechci a co bych asi měla dělat, že jsem si prostě musela znovu uvědomit, co je pro mě opravdu důležité. Být spokojená a začít se znovu radovat ze života…

Teď, po několika měsících pracování na sobě, můžu s klidem říct, že jsem zase na správné cestě. Jen se toho hodně změnilo. (A tím nemyslím jen nynější situaci kolem koronaviru, haha 😀 ) Tak co je u mě nového a jak to bude dál?


V uplynulém období jsem prostě a jednoduše nebyla spokojená, takže jsem neměla kapacitu a ani náladu přemýšlet nad psaním článků, tvoření na Instagram a ani na focení. Navíc jsem se nechtěla do ničeho nutit, protože to byste stejně poznali a moje tvorba by nestála za nic, no ne? 🙂

Od Instagramu, kam jsem ještě až do prosince přidávala fotky a stories pravidelně, jsem si najednou musela dát pauzu. Všechno mi tam přišlo tak umělé, nereálné a až přehnaně dokonalé, že jsem toho nechtěla být součástí a už vůbec jsem se nechtěla přetvařovat, že je u mě všechno v pořádku. Nebylo. Ale sdílet to s vámi mi zase přišlo úplně od věci, protože jsem si dost dobře uvědomovala, že si to prostě musím vyřešit sama a konečně se zase soustředit na ten můj skutečnej, reálnej život… Takže jsem začala hodně odpočívat, dělat co mě baví, cvičit, zase tancovat a snažila jsem si dát ten svůj zmatenej život do kupy.

Během té doby jsem si ale uvědomila, že moje touha psát blog se nějak vytrácí. Najednou mi přišlo, že nemám co předat… A upřímně ještě teď nevím, jestli je ta touha zpátky… Pomaloučku se sice vrací a mám chvíle, kdy si říkám, že napíšu nový článek, jenže na to upřímně pořád nějak nemám. Letos jsem v závěrečném ročníku na VŠ a jelikož bych chtěla tu školu konečně dokončit, snažím se teď věnovat hlavně psaní bakalářky a plnění studijních povinností, a tak se nechci nijak zbytečně rozptylovat, protože prokrastinace, ta je mým prokletím. 😀

Zatím pořád přemýšlím, jestli budu v psaní blogu znovu pokračovat. Blog jsem dřív psala hlavně proto, že jsem byla určitým způsobem opuštěná, přišlo mi, že mě nikdo pořádně neposlouchá a měla jsem v sobě několik nevyřešených trápení a křivd. To je teď nějak pryč, jsem už totiž vyrovnanější než kdy jindy (i když karanténa mi teď dává zabrat, tak snad mi to vydrží). Proto už nějak necítím potřebu se vypisovat z osobních věcí a problémů. Řekla jsem si tedy, že když budu dál psát blog, bude to už pouze o cestování. A heleme se… Nemůžeme cestovat 😀 Všechno se to hezky sešlo, viďte? A i proto byla moje pauza tady na blogu tak dlouhá. Teď mám ještě pár rozepsaných cestovatelských článků, které snad v brzké době zveřejním, ale co pak? Kdo ví…

Vím, že budu blog psát pouze tehdy, když mi bude přinášet radost a psaní mě bude bavit. Proto neříkám, že s blogem končím, nebo naopak znovu začínám. Nechci se prostě do ničeho nutit a chci si hlavně naplno užívat svůj skutečnej život. Ale věřte mi, že tu nechci jen tak opustit něco, čemu jsem už dala tolik energie. Přeci jen si to ale musím ještě promyslet, protože nerada dělám věci napůl.

Co mě ale rozhodně neopustilo je záliba v amatérském focení, kterému se věnuji dál, a proto se znovu plánuji pořádně věnovat instagramu. Teď jsou ale ty podmínky k focení přeci jen trochu ztížené, tak doufám, že se svět brzy začne vracet k normálu a já zas budu moct fotit naplno. Přála bych si, aby to byly hlavně fotky z cestování, protože takové mě baví fotit nejvíce, ale na ty si budeme muset chvíli počkat, a spokojit se tak alespoň s fotkama z naší zemičky, kde je ale nakonec taky krásně, nebo ne?


Co jsem chtěla tímto článkem říct? Lidé se mění a stejně tak jsem se za poslední dobu změnila já. A je to prostě v pohodě… Ještě před nějakou dobou jsem chtěla blogovat, teď ale cítím, že už to prostě přestávám být já. Na druhou stranu ale neříkám, že tento blog mažu. To rozhodně ne a pár článků tu ještě přibude. Jen to asi nebude hned, protože si stále musím trochu uklidit v hlavě a soustředit se na dokončení několika úkolů mimo tenhle virtuální svět. I tak vám ale děkuji za podporu hlavně na Instagramu, kam mi stále chodí zprávy od hodně z vás! Moc si toho vážím.

Tak ahoj a těším se brzy naviděnou!

Vaše Daniela

1 Komentář

  • Odpovedet Anonym 17. 4. 2020 at 20:50

    ❤️

  • Napsat komentář: Anonym Smazat