Cestovatelský deník: Su-čou

Dnešním článkem se opět podíváme do trošičku jiné oblasti Číny a to konkrétně do města Su-čou v provincii Ťiang-su. Toto město je, co se týče obyvatel, o něco větší než Chang-čou, Su-čou má totiž asi 10, 66 mil. obyvatel. Su-čou je navíc považováno za jedno z nejkrásnějších měst Číny, které je známé především pro své zahrady, klenuté mosty, pagody a vodní kanály. V historii bylo navíc spjato s hedvábnictvím, což mu zůstalo dodnes. Su-čou je tedy velmi oblíbeným a častým turistickým cílem nejen samotných Číňanů… Co tedy stojí za to v Su-čou navštívit?

Já jsem se do Su-čou vydala už dvakrát. Jednou to bylo na konci našeho výletu, když mě v Číně navštívili rodiče a podruhé to bylo teď na Vánoce s mými spolužáky, kdy jsme Su-čou poznávali zase z jiné perspektivy. Moje první návštěva byla rozhodně více turistická, i když už na začátek zdůrazňuji, že právě proto, že to byl závěr naší cesty, jsme v Su-čou už neměli moc energii na další poznávání, a tak se naše návštěva odehrála v poklidnějším duchu, kdy jsme toho rozhodně nenavštívili mnoho. A navíc počasí nebylo nic moc…

Abych se přiznala, Su-čou na mě prostě nějaký velký dojem neudělalo… Neříkám, že se mi tam vůbec nelíbilo, spíš jsem jen měla moc velká očekávání, protože se o tomto městě vždy mluví jen v superlativech. Když Su-čou porovnám třeba právě s Chang-čou, tak se mu rozhodně Su-čou nemůže vyrovnat. Celková atmosféra ve městě je prostě někde jinde… Nechci být nějak přehnaně pesimistická, to rozhodně ne. V Su-čou je spousta hezkých míst, jen jsem možná byla ovlivněná tím, že jsem viděla hezčí města-kdo ví…

Před odjezdem do Su-čou jsme si ale zažili pěkné vzrůšo, haha. V té době se totiž v Šanghaji konalo významné Expo, kam mířilo mnoho představitelů různých států, třeba právě i Miloš Zeman, který tam hrdě představil svou hru na klavír 😀 . Toto významné Expo ale zapříčinilo, že byly zvýšeny různé kontroly a zpřísněny pravidla a to třeba právě na nádražích. Já o tom nic nevěděla a hlavně mě to ani nenapadlo, když jsme do Su-čou jeli ještě před tímto EXPEM. V praxi to fungovalo tak, že pro vlaky, které jezdily přes Šanghaj byly speciální a zvýšené kontroly.

Běžně probíhají na nádražích kontroly zavazadel a i lidé prochází bezpečnostními rámy, v čem to tedy teď bylo jiné? Běžně se o obsah vašich zavazadlech nikdo moc nezajímá, pokud nepřevážíte něco opravdu nebezpečného. Teď to ale bylo jinak. Po zjištění kam jedete, bylo vaše zavazadlo zkontrolováno hned několikrát a jako nevyžádané předměty k přepravě byly označeny třeba i laky na nehty, malé voňavky nebo manikůra. Ono… Já bych to asi vzala, kdybych věděla, že to takhle chodí pořád, ale vím, že nechodilo, když jsem na stejném nádraží byla 1O dní předtím. Hlavně jsme v tu dobu byli s rodinou jediní, komu takhle moc šacovali kufry, takže se mě zhostila představa, že je to kvůli tomu, že jsme “zápaďácí”. Snad poprvé jsem svou čínštinu využila i v jiném tónu než na bázi běžné komunikace-myslím tím dost zvýšený hlas 😀 . No co…

Cesta z Chang-čou do Su-čou trvala příjemnou hodinu a půl. Rychlovlaky v Číně… To je něco, co mi bude v ČR chybět. Vlaky totiž jezdí klidně až 350 Km za hodinu, a jste tak opravdu rychle skoro kdekoliv. Jízdenka na rychlovlak je sice dražší než na cestu “pomalým” vlakem, ale já už jsem asi stará a za to pohodlí si ráda připlatím 😀 . Když jsme kolem oběda dojeli na nádraží, vydali jsme se odložit zavazadla na hotel, který byl hned vedle nádraží. Nebyl sice na tak strategickém místě blízko zajímavým místům, ale my jsme tentokrát preferovali ubytování u nádraží kvůli tomu, že rodiče měli pak na konci výletu jet hodně brzy ráno na letiště, tak aby nebyl nějaký problém s taxíkem. Nakonec nám ale ani poloha hotelu tolik nevadila, protože se nacházel hned u metra, a tak jsme všude byli celkem rychle…

Ještě první den jsme v Su-čou využili pozdního odpoledne a vydali jsme se na první zastávku naší prohlídky města: Pagody Pej-s’, která je známá i pod názvem Pagoda Severního chrámu. Jelikož už bylo opravdu hodně hodin, na prozkoumání místa jsme tak neměli mnoho času. Byl už totiž listopad, mimosezóna, a proto návštěvní hodiny končily už v pět. Ale i tak jsme si stihli projít celé krásné okolí pagody s chrámky i menší zahradou. Do pagody bohužel nebyl umožněn přístup, domnívám se, že důvod k jejímu uzavření byl špatný stav stavby, takže jsme ji bohužel obdivovali pouze ze země, ale i tak na nás zapůsobila.

Před pagodou jsme zažili mnoho úsměvných historek, kdy se s námi neustále fotila jedna Číňanka. Jedna fotka ji rozhodně nestačila, ale byla to veselá kopa, tak nám trochu prozářila unavené obličeje. Krátce po páté hodině už nás ale začal vyhánět místní strážný a tak nám nezbylo, než odejít. Před hlavní bránou k pagodě jsme ale ještě zahlídli pár “dronařů”, tak si i Míra zalétal. Pár jeho záběrů najdete i ve videu, které přiložím dolů. Večer jsme už jen nakupovali dárky z cest a seděli na jídle 🙂

Druhý den byl o něco záživnější. Su-čou je totiž známé pro své vodní kanály, a někdy je proto město nazýváno “Čínskými Benátkami”. Moje italská spolubydlící, mimojiné také Benátčanka, mě ale už před naší cestou na základě své zkušenosti upozornila, že se tyto dvě místa rozhodně nedají srovnávat, a že kdo su-čouské kanály připodobnil k Benátkám, nejspíše v Benátkách ani nikdy nebyl. Takže už od začátku jsem byla trochu skeptická… Nakonec se mi tam ale přeci jen líbilo. Někdy je prostě lepší nemít přehnané očekávání, než pak být zklamaný… Vydali jsme se do ulice Pching-ťiang, která se line kolem jednoho vodního kanálu. Ulice je hezkým místem pro procházku, ochutnávání nějakých specialit (můj taťka si třeba konečně pochutnal na kuřecích pařátcích 😀 ) nebo hledání suvenýrů z Číny. Obchůdkami se suvenýry se to tam totiž jen hemží. Navíc si můžete užít pohled na kanál, po kterém často jezdí i lodičky, které převáží turisty.

Toto místo rozhodně stojí za návštěvu, protože vám dá pohled na Čínu zase trošičku z jiné perspektivy. Okolní uličky jsou totiž ušmudlané, domy vlhké někdy až plesnivé. Prostě na vás z okolí nesrší taková ta typická turistická atmosféra. Narazíte na místní lidi, na spoustu veřejných záchodků, pokud bude hezky tak i na prádlo houpající se ve větru, nebo spoustu květináčů jen tak umístěných na ulici. Trochu té atmosféry jsem se vám opět snažila zachytit ve videu.

Odpoledne jsme se konečně vydali do zahrady. Zahrady, to je něco, co dělá Su-čou jedinečné. Říká se, že zahrady v Su-čou jsou architektonicky téměř dokonalé. Vše v zahradách je totiž vytvářeno podle přísných pravidel, abyste se v nich cítili uvolněně, a aby bylo vše ve spojitosti s přírodou. No… Dobře. Já si místo klidu a odpočinku představuji jinak…

V Su-čou se nachází těchto zahrad nespočet. Všechny jsou dozajista krásné, ale pozor! Taky téměř totožné… Pokud jste už navíc nějaké čínské zahrady předtím navštívili, nebude to pro vás ani nic inovativního a zajímavého. Jako třeba pro mě… Všude jsou kameny, chodníčky, chodbičky a altánky. To všechno je sice moc hezké, ale když to pak vidíte vlastně pořád a pořád dokola… Haha. Ne, nechci tím snížit atraktivitu Su-čou. Co jsem těmito větami chtěla říct, bylo hlavně to, že právě proto, že jsou si všechny zahrady podobné, nemá cenu jich navštěvovat hodně. Stačí když si vyberete jednu, maximálně dvě. Při svém výběru zohledňujte třeba také cenu, protože v hlavní sezóně mohou ceny za vstup do těch nejznámnějších zahrad dosáhnout v přepočtu až 300 Kč za jednoho.

Nejznámnější zahrady v Su-čou jsou třeba: Humble Administrator’s Garden, která je největší, dále Lingering Garden nebo Master of the Nets Garden. Mnoho Su-čouských zahrad je také na seznamu UNESCO. My jsme navštívili zahradu, kterou jsem zatím nezmínila, a to Couple’s Retreat Garden, která také spadá pod UNESCO. Důvod, proč jsme navštívili právě tuto zahradu byl ten, že byla nejblíže již zmíněné ulici Pching-ťiang. Tato zahrada navíc patří k těm levnějším, takže to pro nás bylo výhodné z více hledisek. Zahrada byla hezká, jen jsme si ji už moc neužili, protože jsme podobné zahrady viděli již mockrát, navíc se začalo hodně kazit počasí a také na nás už tak nějak začal pomalu ale jistě padat smutek z brzkého odloučení. I tak jsme si ale odpoledne užili a to třeba také proto, že jsme si koupili durian-tropické ovoce, které je známé svou charakteristickou vůní (smradem)- kdy jsme zjistili, že má na něj taťka asi alergii…

Teď si asi říkáte, co je na tom vtipného, ale když ono to bylo tak komické, jak se taťka s oteklýma očima rozčiloval a dělal si z toho srandu zároveň. My jsme navíc nejdřív ani nevěřili, že by to mohlo být kvůli durianu, protože ho předtím jedl a nic se mu nestalo, jenže to asi snědl o dost menší množství, tak jsme si dlouhou dobu mysleli, že má taťka jen alergii na něco ve vzduchu, tak jedl durian veselé dál a ono se to nějak zhoršovalo 😀 Alespoň to víme pro příště… A vy třeba také! 😀 Večer jsme zakončili nákupní procházkou v novější části města…

Třetí den byl pro mě osobně asi nejzáživnější. Vydali jsme se totiž na “Tygří horu”(Tiger Hill), což je možná úplně to nejznámější místo v Su-čou. Cesta k tomuto místu nám sice dala trochu zabrat, kdy jsme nejdříve nemohli najít autobusovou zastávku a nakonec dokonce nasedli na autobus na opačnou stranu 😀 , ale stálo to za tu námahu. Na této hoře toho totiž najdete opravdu hodně, nejen další pagodu, ale také zahrady, menší čajovou plantáž, kde si můžete dát šálek čaje, dále se můžete projít bambusovým lesíkem, pozorovot krásu lotosů u tamního jezírka, nebo procházet mnohými altánkami. V době, kdy jsme místo navštívili my, tam navíc v takovém jednom venkovním divadle probíhal menší koncert čínské hudby. Celý areál je tak velký, že budete mít o zábavu postaráno třeba i na celé odpoledne. Já jsem byla z místa nadšená a moc se mi líbilo!

Když jsme jeli do Su-čou podruhé, bylo to hlavně za účelem užít si skvělý čas s přáteli a nějak oslavit vánoční svátky. Je vám proto asi jasné, že jsme toho neviděli moc. Vlastně skoro nic 😀 Proto vám ani nemůžu dát žádné další typy. Až na jeden! Horké prameny. My jsme totiž konkrétně v Tianyi Hotsprings trávili Boží hod. A bylo to skvělé. Jedná se o přírodní vodní prameny, ve kterých se můžete koupat. Každý tento “bazének” má navíc jinou teplotu a také jinou vůni. V některých najdete “vodopády”, lístky růží, jablka, nebo čaj… Byl to skvěle strávený čas, jen! Pokud nejste (tak jako já) milovníky horké vody, asi to nebude nic pro vás, hlavně takhle v zimě, kdy všechny teplé bazény měly nejnižší teplotu 38 stupňů. I tak to ale bylo moc fajn. A když bude voda na vás moc, zaplaťte si třeba masáž.

Tak to byly moje návštěvy do Su-čou… A jaké je moje zhodnocení? Stojí Su-čou za návštěvu? Rozhodně ano. Jen asi nemějte tak velké očekávání, jako jsem měla já. Na poznání Su-čou si vyhraďte nejlépe 3 dny a nevynechejte Tiger Hill, vodní kanál, pagodu a určite navštivte alespoň jednu zahradu.